Historické informační minimum Bavorské Rudy
Do druhé poloviny 18. století je údolí Eisenstein/ Rudské údolí, jednotné. Jde o údolí mezi horami Svaroh, Špičák, Pancíř a Velký Javor s tehdejším hraničním potokem Geigenbach, odtékajícím z Velkého Javorského jezera a dále místy Seebachschleife, Regenhütte a na jihu horami Falkenstein a Debrníkem.
Železo a jeho těžba
Prokazatelná historická evidence registruje, že v údolí pokrytém mohutnými lesy začíná s r. 1565 hornická činnost, kdy pod českou šlechtou byl na Eisenbachu postaven objekt k opracování železné rudy. Na jeho stavbě se podíleli čeští a bavorští horníci a hutníci. Později jej majitelé předávají bavorské vládě.
Hornictví existovalo ještě před dohledatelnými záznamy. Ve starých dokumentech se najdou záznamy o těžbě, o právu na těžbu. Své jméno má tedy údolí odvozené od těžby železné rudy
Význam oblasti stoupá a získává i privilegium
Spory v údolí vedly k ukončení těžby v roce 1577 a k prodeji půdy bavorskému hraběti Christoph von Schwarzenbergovi. S tehdejším dědičným právem se oblast dědila. V r.1627 přešla na hraběte Nothaft z Wernbergu, z Chamu, a to na hradě Runding. V r.1688 udělil bavorský kurfiřt hrabatům tzv. Hofmarksgerechtigkeit, současně jim přidělil další části země v okolí a oblast se významně zvětěšila.Takto mohla hraběcí rodina mít v rukou i agendu spravedlnosti a současně byli patroni církve.
Sklářství
Hrabata Nothaften nechali od poloviny 17. století osídlit prostor pod Špičákem, tzv. Králováky. Ti přišli z části dnešní Šumavy, tak z části dnešního Bavorského lesa. V roce 1691 založili na prostoru pozdější vestnice Markt Eisenstein/Železná Ruda, sklárnu. Řemeslníci a farmáři se začali dostěhovávat do oblasti.
Hrabata Nothaft stála u zrodu sklářského průmyslu v Rudském údolí. Ten prošel rozkvětem se svými 20 sklárnami, a to až do konce 19. Století.
Po čase museli společné podnikání s kurfiřtem utlumovat a produkci v r. 1705 kvůli prodělku zastavit.
Hraniční spory
Během španělské války o dědictví, rakouské císařské vojsko začlenilo celé Rudské údolí do Českého království , avšak církevní spojení s diecézí zůstalo v Regensburgu nedotčeno, a to až do roku 1809.
Časté hraniční incidenty vedly v roce 1764 k Bavorsko-české smlouvě, čímž se do Bavorska vrátila velká část anektované oblasti, to se psal r. 1708.
Hranice ustavená tehdy, je platná do dnešní doby. Od té doby existují dvě vestnice. Böhmisch Eisenstein /Železná Ruda a Bayerisch Eisenstein. Obě osady patřily do stejného panství majitele hrabě z Klenové, dědice hraběte Nothafa.
Éra rodu Hafenbrädl
Rod z Klenové prodal v roce 1771 obě části Rudského údolí sklářskému mistru Johannu Georgu Hafenbrädlovi. Ten pokračoval v investicích vrchnostenských lesů, vč.oblasti Debrníku, kterou koupil, a získal tak na významu. Proto mu byl udělen r. 1772 šlechtický titul v Bavorsku, a rok poté byl povýšen do rytířského stavu v Čechách,v r.1783.
Pět z jeho dětí dosáhlo až na titul Svobodný pán. Sklářská produkce za dob rodiny Hafenbrädlů dosáhla nejvyšší jakosti a dokonalosti .Obyvatelům údolí se dařilo.
Privilegií Hofmarksgerechtigkeit, používaných pro Bayerisch Eisenstein rod Hafenbrädl 1835 dobrovolně vzdal. V Čechách byla tato privilegia státem odňata a to r. 1848.
Knížecí rod Hohenzollern Sigmaringen
Rod Hafenbrädlů prodal českou část panství r. 1852 a bavorskou r. 1872 knížecí rodině Hohenzollern -Sigmaringen.
Česká strana údolí i obec byla pod správou Rakouska Uherska.
Přeshraniční budování železničního spojení
Označení vzdušných lázní bylo uděleno v r. 1877, a to díky dokončení železniční traťě z Plattlingu do Plzně. Nádraží smělo používat oficiální název Bayerisch Eisenstein od roku 1951, kdy se stává i hraničním nádražím.
Rozvoj obce přinesla železniční trať, kterou začal používat dřevařský průmysl i osobní doprava. Zvýšila se celkově frekvence v oblasti mezi původním Neu Waldhaus a vlakovým nádražím.
Výstavba silnice přes sedlo Brennes vytvořila další propojení, s horním Bavorským lesem.
Dřevařský průmysl a cestovní ruch přinesly nový impuls do oblasti, kde zanikala sklářská produkce . Na druhé straně hranice vznikl v roce 1918 nový stát, Československo, po zániku Rakousko-Uherské monarchie. Obyvatelstvo zůstalo převážně německé.
Železná opona
Po Mnichovské dohodě obsadily německé jednotky v říjnu 1938 Markt Eisenstein/Železnou Rudu, která byla do května r.1945 sídlem nově zřízeného kraje, který patřil do Bavorska.
Na konci války americké vojsko obsadilo bavorský a český Eisenstein.
Český Markt Eisenstein/ Železná Ruda se vrátila do nově založeného Československa. Německá populace byla z údolí a obce Markt Eisenstein/Železná Ruda vyhoštěna v roce 1946 a hranice se brzy na desetiletí neprodyšně uzavřela tzv. „železnou oponou".
Teprve v roce 1969 došlo, a jen na čas, k mírnému pohraničnímu provozu, po vedlejší cestě.
Po otevření hranic 1989 byla malá obec převálcovaná provozem aut tak, že byl instalován semafor a vpouštěl se jen omezený počet vozidel do obce.
Otevření železnice
Znovuotevření železničního spojení je dalším pozitivním momentem v historii obce.Úsilí starosty o znovuobnovení mezinárodního železničního spojení vyvrcholilo společným otevřením, a to se zástupci městské rady a poslancem p.Ernst Hinken.
2. června 1991 tuto událost oslavil spolkový kancléře p. Helmut Kohl s řadou zástupců veřejného života z obou zemí.
Od přistoupení České republiky k EU v roce 2004 jsou hraniční kontroly zcela bezproblémové, hraniční přechod nekomplikovaný a bez formalit.
Bayerisch Eisenstein se stává oblíbeným rekreačním a zimním sportovním střediskem a nabízí klid a relaxaci uprostřed nedotčené přírody,a nejde konceptem animované volnočasové destinace.
Každoročně hostí pohraniční obec četné turisty, neboť má jedinečnou polohu u dvou parků, Národním parku Bavorský les a Národního parku Šumava, na úpatí "Velkého Javoru“ „ krále Bavorského lesa“, místa pro celoroční volnočasové aktivity.
Links auf zusätzliche Funktionen und Kontaktinformationen überspringen