Historické informační minimum Bavorské Rudy

Železo a  jeho těžba

Prokazatelná   historická evidence  registruje, že v údolí pokrytém mohutnými lesy začíná  s  r. 1565 hornická činnost, kdy pod českou šlechtou  byl  na Eisenbachu postaven objekt k opracování železné rudy. Na jeho stavbě se podíleli  čeští a bavorští horníci a hutníci.  Později jej majitelé  předávají  bavorské  vládě.
Hornictví existovalo  ještě před dohledatelnými záznamy.  Ve starých dokumentech se najdou záznamy o těžbě, o právu na těžbu. Své  jméno má tedy  údolí odvozené od těžby železné rudy

Význam oblasti stoupá a získává i privilegium
Spory  v údolí  vedly k ukončení těžby   v roce 1577 a k prodeji  půdy bavorskému hraběti Christoph von Schwarzenbergovi.  S tehdejším dědičným právem se oblast  dědila. V r.1627 přešla na hraběte Nothaft z Wernbergu, z  Chamu, a to na hradě Runding. V r.1688 udělil bavorský kurfiřt   hrabatům tzv. Hofmarksgerechtigkeit, současně jim přidělil další části země v okolí a oblast se významně zvětěšila.Takto mohla hraběcí rodina mít v rukou i agendu spravedlnosti a současně byli patroni církve.

Sklářství
Hrabata Nothaften nechali   od poloviny 17. století osídlit  prostor pod Špičákem, tzv. Králováky. Ti přišli  z části dnešní Šumavy, tak z části dnešního Bavorského  lesa. V roce 1691 založili na prostoru pozdější vestnice Markt Eisenstein/Železná Ruda, sklárnu. Řemeslníci a farmáři se začali dostěhovávat do oblasti.
Hrabata  Nothaft  stála u zrodu sklářského průmyslu  v Rudském  údolí. Ten prošel rozkvětem  se svými  20 sklárnami, a to až  do konce 19. Století.
Po čase  museli  společné podnikání  s kurfiřtem utlumovat  a produkci   v  r. 1705 kvůli prodělku zastavit.

Hraniční spory
Během španělské války o dědictví, rakouské císařské vojsko začlenilo celé  Rudské údolí do Českého království , avšak  církevní spojení s diecézí zůstalo v Regensburgu nedotčeno, a to  až do roku 1809.
Časté hraniční incidenty vedly v roce 1764 k Bavorsko-české smlouvě, čímž se do Bavorska vrátila velká část  anektované oblasti, to se psal r.  1708.
Hranice  ustavená tehdy, je platná do dnešní doby. Od té  doby  existují  dvě vestnice. Böhmisch Eisenstein /Železná Ruda  a Bayerisch Eisenstein. Obě  osady  patřily do stejného  panství majitele hrabě z Klenové, dědice  hraběte Nothafa.

Éra rodu Hafenbrädl
Rod z Klenové  prodal v roce 1771 obě části  Rudského údolí sklářskému mistru  Johannu  Georgu  Hafenbrädlovi. Ten  pokračoval v investicích vrchnostenských lesů, vč.oblasti Debrníku, kterou koupil, a získal tak na významu. Proto mu byl udělen r. 1772 šlechtický titul  v Bavorsku, a  rok poté byl povýšen do rytířského stavu v Čechách,v r.1783.  
Pět z jeho dětí dosáhlo až na titul Svobodný pán. Sklářská produkce  za dob rodiny Hafenbrädlů  dosáhla nejvyšší  jakosti a dokonalosti .Obyvatelům údolí se dařilo.

Privilegií Hofmarksgerechtigkeit,  používaných pro  Bayerisch Eisenstein  rod Hafenbrädl  1835 dobrovolně vzdal. V Čechách byla tato privilegia státem odňata a to r. 1848.

Knížecí  rod Hohenzollern Sigmaringen
Rod Hafenbrädlů prodal českou část panství r. 1852 a bavorskou r. 1872 knížecí rodině  Hohenzollern -Sigmaringen.
Česká  strana údolí i obec byla pod správou Rakouska Uherska.

Přeshraniční budování železničního spojení
Označení  vzdušných  lázní bylo uděleno v r. 1877,  a to díky dokončení   železniční traťě z Plattlingu do Plzně.  Nádraží smělo používat oficiální název  Bayerisch Eisenstein  od roku 1951,  kdy se stává i  hraničním nádražím.

Rozvoj  obce  přinesla  železniční trať, kterou začal používat dřevařský průmysl  i osobní doprava. Zvýšila se celkově frekvence  v oblasti mezi původním   Neu Waldhaus a vlakovým nádražím.
Výstavba   silnice přes sedlo  Brennes vytvořila  další propojení, s  horním Bavorským lesem.

Dřevařský průmysl a cestovní ruch přinesly nový  impuls  do oblasti, kde zanikala sklářská produkce . Na druhé straně hranice vznikl v roce 1918  nový stát, Československo, po zániku   Rakousko-Uherské  monarchie. Obyvatelstvo  zůstalo převážně německé.

Železná opona
Po Mnichovské dohodě obsadily německé jednotky v říjnu 1938  Markt Eisenstein/Železnou Rudu, která  byla do května r.1945 sídlem  nově zřízeného kraje, který patřil do Bavorska.
Na konci války  americké vojsko obsadilo bavorský a český Eisenstein.
Český  Markt Eisenstein/ Železná Ruda  se vrátila do nově založeného Československa. Německá populace byla  z údolí a  obce Markt Eisenstein/Železná Ruda  vyhoštěna v roce 1946 a hranice se  brzy na  desetiletí  neprodyšně uzavřela tzv. „železnou oponou".

Teprve v roce 1969 došlo, a jen na čas, k mírnému pohraničnímu provozu, po vedlejší  cestě.
Po otevření hranic  1989 byla malá obec převálcovaná  provozem aut  tak, že  byl  instalován semafor a vpouštěl se jen omezený počet vozidel do obce.

Otevření železnice
Znovuotevření železničního  spojení  je dalším pozitivním momentem  v historii  obce.Úsilí starosty o znovuobnovení mezinárodního železničního spojení  vyvrcholilo   společným otevřením,  a to se zástupci  městské  rady a poslancem p.Ernst Hinken.

2. června 1991 tuto událost  oslavil  spolkový  kancléře p. Helmut  Kohl  s řadou zástupců veřejného života z obou zemí.

Od přistoupení České republiky k EU v roce 2004 jsou hraniční kontroly zcela bezproblémové, hraniční přechod nekomplikovaný a bez formalit.

Bayerisch Eisenstein se stává  oblíbeným rekreačním a zimním sportovním střediskem a nabízí klid a relaxaci uprostřed nedotčené přírody,a nejde konceptem animované volnočasové destinace.

Každoročně  hostí  pohraniční obec  četné turisty, neboť  má  jedinečnou polohu u dvou  parků, Národním parku Bavorský les a Národního  parku Šumava, na úpatí  "Velkého Javoru“ „ krále Bavorského lesa“, místa pro celoroční volnočasové aktivity.